Akita #6

Nemám dneska moc fotek, tak akorát popíšu včerejší karaoke večírek a pár zajímavostí o japoncích. Tak nejdřív ty japonce - jsou neuvěřitelní. Ať už s něma hraju fotbal, nebo dělám hudbu nebo cokoliv jinýho, jsou vždycky ve všem nejlepší. Naprostá většina z nich totiž nikdy nedělá nic polovičatě. Najdou si dvě, tři věci a v těch neustanou do konce života. A poddají tomu všechno. Jsou schopní se do pěti do rána učit aby pak druhej den prospali půlku přednášek. Školu tu totiž berou trošku jinak než u nás, navíc ji platí, takže neexistuje žádný "na přednášku se mi nechce, tak nejdu" nebo "radši půjdu do hospody než abych dělal domácí úkoly", i když se samozřejmě výjimky najít dají.
Mimochodem, měl jsem dneska schůzku se svojí "host family" - rodinnou, s kterou se budu pravidelně stýkávat, jezdit s ní na výlety, občas přespávat atd. Neumí skoro vůbec anglicky a já měl obří kocovinu, ale jakš takš to dopadlo. Navíc mají šestiletýho syna, kterýmu sem ukázal kytaru a on okamžitě začal drnkat a vypadal u toho hrozně drsně .). Apropos, dělím se o tuhle rodinu ještě s jednou číňankou, a ta rodina chtěla vidět naše pokoje, tak jsme šli k ní a oni byli celí udivení, že jdu taky, vždyť je to přece holčičí pokoj a já jsem kluk...

btw fotka, kterou pořídili na telefon z toho rodinnýho mítinku..(akorát ten synek tam není moc vidět)

Ad 2 - karaoke. no šílený, jeli jsme skupinka asi dvaceti lidí do města, vyjeli asi v 10, vrátili se v půl osmý ráno akorát na snídani. Většina karaoke barů byla v akitským "red light districtu", kde se na ulicích procházeli vybízející se dívčiny a skupinky japonců pořvávaly sprostý návrhy na naše holky (a občas i kluky). Karaoke bylo v uzavřený místnosti vedle baru, dva mikrofony a velká televize, výběr z cca 2 tisíc písniček, povětšinou hitovek s japoncema nahranýma videoklipama, což bylo dost směšný - pustili jsme si Eleanor Rigby a ve videoklipu byla jakási japonka, která chodila po pláži a zamyšleně posedávala. Dá se to pronajmout na cca 2 hodiny s all inclusive pitím za 3000 jenů na osobu, ale naštěstí se nám podařilo opít barmana, kterej nám to pak dal zadarmo.. .)

fotky sem dávat nebudu (stojí zaprd), nějaký budou nejspíš brzo na facebooku..

Mt. Chokai

Tak po delší odmlce zase začnu - počítač mám opravenej, dalo to ale sakra zabrat, dokonce ani v dell support center neumí anglicky.
Nejdřív nahodím pár fotek z výletu, na kterým jsme byli asi před týdnem. Projeli jsme region okolo Akity, zastavili se v jakési buddhistické svatyni a vylezli na horu Chokai （緒会山）, z který byl fakt nádhernej výhled.
Zepár fotek

Po cestě jsme narazili na tohle - je to něco jako svatyně pro zvýšení plodnosti (to říkají ty kanji znaky).. .)


Pak už jsme dorazili do toho chrámu, byl obklopenej malým parkem, plným různejch hmyzů, obřích pavouků a chlupatejch stonožek. Už mi ta přírodní rozmanitost trochu leze krkem, fakt že jo.


Strom "Tabu"


Na jednom z těch hrobů stála neotevřená plechovka coca-coly, která, jak jsem se posléze dozvěděl, byla dárek pro mrtvého od rodiny.
Tohle jsem já se spolubydlícím, je v pohodě, američan, většinu dne hraje počítačový hry (koupil si tu PS3, PSP a Wee a asi 20 her),ale skrze martinovu školu jsem zvyklej .)


A pak už sme jeli dál, skrze mořský pobřeží (koupal jsem se, voda měla tak 26 stupnu...) až pod vrchol chokai san.




A nakonec, skupinový foto s americkejma komediantama. S těma se sice moc nestýkám, páč jsou skoro všichni typický americký stereotypy, ale občas je s něma legrace (když nejsem ohlušenej jejich žoviálníma vtípkama). Ale jsou všichni poměrně tupí, rozhodně teda ve srovnání s kamarádama z ČR...tak zatim, intoši!