Oblečení

Je to až k nevíře, jak monotónně se japonky oblíkají. V naprosté většina příkladů nosí holky vysoký černý podkolenky - nadkolenky a kraťásky (nebo sukně, ale mnohem častěji kraťasy), takže stehna jsou skoro vžycky odhalený. Kapitolou samou o sobě jsou potom boty. V 95% příkladů jsou to podpatky (protože japonky jsou maličký), z čehož cca půlka botů jsou černý střevíčky a druhá půlka jsou vysoký boty, často s kožešinama ať už ve formě roztomilejch koulí nebo jen chlupatý hřívy. Trička potom dost často obsahují různý anglický nápisy (v naprosté většině s gramatickýma nebo stylistickýma chybama - příklad "those days...happy"-happy je nejdůležitější slovo); často i šátky, "přehozy na lanpy..." a podobný blbosti. A dost často aj různý stylový čepičky nebo rovnou barevný kulichy. Samo o sobě to vypadá dost roztomile, ale když to nosí všechny, hrozně rychle se to okouká. Příklad :


Další zajímavostí jsou potom školní univerzity -nosí je všichni, jsou od města k městu jiný (i když teda vypadají převážně stejně) - skládají se ze sukně, punčoch nebo nadkolenek, trička, šátku a saka, zajímavý na nich ale je, že je japonci často nosí i mimo školu, když se jdou večer bavit (bez alkoholu samozřejmě, nikdo pod 20 let tu pít nemůže, takže nepije) nebo když jdou nakupovat nebo cokoliv jinýho. Ještě jsem nevykoumal důvod. Zajímavý (a trošku zklamávající) je, že Akitský holky nosí delší sukně, než např. holky z Tokya.

Japonci a Japonky...

Asi tak, než jsem odjel do Japonska, měl jsem spoustu očekávání. Jelikož spousta nejlepší a progresivní kultury (hudby, filmů..) pochází z japonska, předpokládal jsem, že většina japonců se bude v této scéně pohybovat, nebo ji aspoň trošku znát. Naprostej opak je pravdou. Seznámil jsem se tu s nespočtem japonců a NIKDO z nich nevěděl skoro nic o kultuře. Knížky tu nečte nikdo - když už někdo potřebuje něco vědět, podívá se buď do wikipedie, nebo na youtube (příklad - zeptal jsem se asi 10 lidí, jestli ví, kdo to byli prokletí básnici, nikdo nevěděl.). Divadlo to samý, nenašel jsem tu nikoho, kdo by se o divadlo zajímal, natož ho pak provozoval, místo toho tu většina lidí tančí nebo dělá nějakej sport. O filmy se tu taky skoro nikdo nezajímá, respektive ano - anime a americký velkorozptočtový trháky, artový filmy tu skoro nikoho nezajímaj. A hudba - to je to naproto nejhorší, naprostá většina (99%) lidí tu poslouchá pouze mainstreamovou japonskou (=totálně postmoderní, všechno vyžraný a smíchaný dohromady) nebo americkou hudbu stylu blink, offspring, rap, hiphop atd. Co jsem tu tak zjištoval, tak víc jak půlka lidí, kterých jsem se ptal, neznala boba dylana, pink floydy, natož pak velvet underground (akorát teda beatles znají všichni...). S elektronickou hudbou je to to samý, nikdo neznal Ikedu, Boris, atd.

Musím si to ještě ověřit, ale přepokládám, že většina této scény se nachází pouze v tokyjských malých klubech (troška bude možná i v Ósace atd) a je těžce undergroundová. Na druhou stranu, není se zas tolik čemu divit. Japonsko totiž, je naprosto veselej stát. Všechno tady vybízí k veselosti, nikdo není smutnej (a jestli je, tka to nikdy neukáže), veškerá kultura je zábavná, vtipná... lehká. Všechno v japonsku je ..lehký. Proto se domnívám, že tato "minoritní" kultura není nijak obzvláštně početná. Ale to jen hádám z toho, že jsem tu nepotkal člověka, kterej se o toto zajímá. Ve větších městěch předpokládám jich bude spousta, rozhodně je to ale něco, v čem mě Japonsko zklamalo.

Japonci a ostatní..

Jelikož je AIU mezinárodní univerzita, nejsou tu jen japonci, ale zhruba 90 mezinárodních studentů. Zhruba 30 jich je američanů, pár korejců, australanů, angličanů a asi dvacet dalších národností. Všichni mluví anglicky... a zahraniční studenti mají v naprosté většině připadů mnohem lepší angličtinu než japonci. Pro japonce a korejce naučit se anglicky je nepředstavitelnej problém, můžou se to učit třicet let a pořád budou mít silnej japonskej přízvuk a nebudou schopni mluvit jak češi po pěti letech.
Ze všech národností tady ale mám jasně nejradši korejce. Na jednu stranu se hrozně chtějí učit - přijeli sem, aby se učili japonsky - což je naprostej protiklad američanů, ti se chtějí jen (hloupě) bavit. Na druhou stranu, v Jižní Koreji je povinná dvouletá vojna, kam musí všichni (muži). Tím pádem se na univerzitu dostanou tak kolem 21 až 22 let. Korejská vojna je něco krutýho, co jsem se doslech je tam šikana naprosto normální, často je nadřízení jen tak zmlátí. Kvůli tomu ale všichni korejci, co vojnu skončí jsou nejen pořádně zocelení (a svalnatí), ale i mají hroznou chuť do života, přes den se učí, po večerech chlastaj, kouří, loví holky - a to profesionálně.
Z dalších národností to je jak kdo, ale stejně se dost tahám s američanama a kanaďanama, páč je pro nás prostě mnohem snažší se domluvit, je dost otravný vysvětlovat něco několikrát nebo mluvit pomalu, aby to pochopili.. je to bariéra ten jazyk, se divím, že ty japonky to s náma snesou:)

Japonská kuchyně atd.

Je to až k nevíře, ale japonci si na jídlo potrpí ještě mnohem, mnohem víc, jak češi. Jedí vlastně skoro pořád. Oproti český kuchyni se jejich jídlo ale skládá z mnohem "kvalitnějších" ingrediencí. Těmi jsou především ryby a různý mořský plody (v jakýkoliv formě, ať už vařený, pečený, smažený, syrový - ty jsou nejlepší, krekry z řas, krekry z ryb, krekry z různejch olihní a garnátů, sušený chobotnice a chipsy ze všeho možnýho), ale i maso (hlavně vepřový a kuřecí ve formě plátků, aby je nemuseli moc řezat, ale jíst hůlkama - ničím jiným se tu skoro nejí) a spousta zeleniny. A hlavní přísada - rýže. Rýži mají ke všemu, ke snídani, obědu, večeři, někdy aj jen tak přes den na svačinu. Jejich rýže se od té naší ale dost liší - je lepkavá, drží v hrudkách, který se dají lehce nabrat hůlkama.. a je lepší než naše. Normální oběd se sestává většinou tak z pěti chodů - hl. jídlo, rýže, předkrm, salát, miso-polívka (ta je ale dost hrozná) a spousta různých omáček - sójová (ale naprosto jiná než naše), kari atd. - což je právě skvělý - jedí všechno v malým množství a kuchyně je hrozně rozmanitá.
Pokud jde o japonský restaurace, dost často si potrpí na tzv. "tabehódai" (食べ放題) a "nomihódai" (飲み放題), což vlastně znamená all-you-can-eat and drink, v levnějších restauracích to stojí okolo 2,500jenů na dvě hodiny (cca 350kč), ale dá se za tu dobu stihnout okolo 500-1000gr. masa a zeleniny a tak 12piv (víc jsem zatím neudělal .), takže to vyjde překvapivě levně. Tady jedna fotka, tentokrát ale z mongolský tabe-nomi-hódai restaurace..
zatim.

Japonské školství atd.

Dnešní přendáška bude o japonským školství. Vypadá to tak, že japonský univerzity jsou zhruba něco jako trošku těžší gymnázia u nás. Předměty, který tu mám (z MVZ) jsou někdy až směšně jednoduchý, sice nás nutí dělat spoustu domácích úkolů (gympl) a prezentací, tessty jsou ale úplně něco jinýho. Minulej týden jsme měli mid-term exam week a na každej předmět jsem se musel učit zhruba dvě hodiny, abych je všechny prošel za A (jako cca 50% všech lidí tu). Dle všeho jsou tu předměty tak lehký, protože jsou primárně situovaný pro japonce, kteří neumí tak dobře anglicky jak zahraniční studenti. Ale i ostatní výšky (i v Tokyu) jsou prý směšně lehký - je hrozně těžký se na ně dostat (někteří studenti se o to pokouší i několik let), ale jak seš jednou tam, jediný způsob jak vyletět je nohama napřed. Ještě že mám tu japonštinu, která to všechno vynahrazuje.
Další zajímavost je, jak jsou výšky tady provázaný s firmama a společnostma. Rok předtím, než student graduuje má povinnost "job hunting"u, což znamená zasílat životopisy a objíždět rozhovory v různých částech japonska, aby hned jak dokončí školu mohl nastoupit do práce, v které v naprosté většině případů zůstane až do smrti-důchodu. Strašidelný.

mimochodem

příští sobotu budu od 9 hodiny budu v Akitský televizi, kdybyste někdo naladil .-)

...

Jak chcete, něco co sem pochytil o japoncích. Japonsko je hrozně dvojjaký (existuje to slovo vůbec?). Na jednu stranu je plný samurajů, silnejch chlapů se silnou morálkou, hrdostí a odvahou, na druhou stranu je jedna z největších japonskejch zábav kluci, kteří se převlíkaj za holky a tančí, křepčí nebo piští vysokým hláskem. To stejný platí o televizi, japonci mají spoustu šou, kde vystupují nádherný holky, který jsou vlastně chlapci, což japonce dokáže přivést k šílenství. (hahah-podívej, ta holka je vlsatně kluk, hahahaha.) Dál, jak asi všichni víte, japonci jsou hrozně uctivý a slušní. Tohle taky, je hrozně dvojsečný. Na jednu stranu jsou příjemní a uctivý, na druhou stranu je hrozně těžký, až nemožný, odhadnout co si myslí a jací jsou uvnitř. Nikdy nevím, jestli něco říkaj proto, že si to opravdu myslí nebo jenom proto, že jim to přikazuje etiketa, slušnost. Je to docela ubíjející. Dvojjakost platí i na japonky, na jednu stranu dokážou být pěkný děvky (o čemž jsem se taky přesvědčil) na druhou stranu spousta z nich v životě neměla kluka a jakákoliv narážka na cokoliv okamžitě vyvolá negativní reakce a "yada yada, hentai dajo" - fuj, sprostý. Jedna holka dokonce utekla, protože se lekla, když uviděla moji hruď. Divný. Kluci jsou veskrze skvělý, taky hrozně uctivý a slušní, ale když začnou pít, během hodiny jsou všichni šíleně ožralí. Pěkný je, že i když jsou ožralí, jsou pořád stejně uctivý a když zrovna neblijou, sbírají plechovky od piva a hází je do koše.. Dál o japoncích platí, že šíleně přehnaně gestikulují, vydávají nejrůznější zvuky a hluky a přehnaně reagují skoro na všechno co se stane. Nejzásadnější je slovo "kawaii" - roztomilý. Kdyby skupinka japonskejch holek uviděla růžový kotě, je dost možný, že by pár z nich dostalo infarkt. Já určitě.