4

Tak se mi dnes rozbil pocitac, takze na dalsi zaznam si asi chvili pockam. grrr.

Akita #3

Zdár
Poslední dva dny byly zase strašně hektický, ve škole probíhá informační týden a pořád se dějou nějaký hromadný akce se sluníčkovýma lidma, typu obří dinner party na který muselo všech asi stotřicet lidí povinně vytvořit hada a legračně chodit po mísnosti za zvuků jakýhosi otřesnýho j-popu. Paráda. Vyřizují se pořád nějaký povinosti jako zakládání účtu u japonské banky (protože vybrat z bankomatu na VISA kartu se dá asi jen na třech místech ve městě), zařizování pracovního a imigračního víza atd. Tohle zařizování proběhlo z určitý části už ve městě, ale viděl jsem ho jen dost okrajově :




Jediný co jsem víceméně stihnul za včerejšek byla docela dlouhá procházka po Akitským (asi) lesoparku. Byl poměrně upravenej a mě se moc nechtělo chodit po vyhrazených cestičkách, tak jsem frajersky vlezl do lesa a šel asi čtvrt hodiny někam před sebe do prázdna. Les to byl pěknej, jenže až po těch blbejch patnácti minutách jsem si všiml, že mezi některejma stromama jsou asi dvoumetrový pavoučí sítě v kterejch bylo tak 2-4 pěticentimetrových pavouků v každý. Jelikož mám z pavouků fakt smrtelnej strach, rozhod sem se pro návrat. Samozřejmě jsem se ale po cestě zpátky ztratil (jak naprostej idiot) a potom ještě zamotal tak do tří obřích pavučin, pročež jsem okamžitě začal šíleně řvát, máchat kolem sebe rukama a utíkat. Zasraný japonský pavouci.




Večer už tradiční pokus o opilost, jenže to se nedá. Musel bych pít tak třikrát rychleji, než všichni ostatní, většina lidí tady (a to nejen japonců) si totiž dá tak tři piva a jdou zvracet do keře. jeden z američanů dotáhl ten večer kytaru, ale nikdo na ni neuměl moc hrát. tak jsem se jí pak chopil a zahrál jim Wish you were here, Tangled up in blue, In the aeroplane over the sea a ještě nějaký další ultrajednoduchý písně (samozřejmě jsem ale nezpíval, to zvládali oni) a oni na mě čuměli, jak kdyby takovýho kytarovýho velmistra ještě neviděli. Šmarjá.

Akita #2

Jak jsem včera byl z toho příjezdu trošku rozhozenej, ještě večer se to docela otočilo. Podařilo se mi ukecat čtyři lidi, aby si zakoupili sixpack a láhev saké, že se opijem. Už jen po cestě se k nám přidalo asi dalších deset lidí a skončilo to epickým večírkem asi o dvaceti lidech. Každýmu sem nabídl flašku poslabší slivovice a jestli se přímo předemnou nikdo nepozvracel, tak spíš ze slušnosti. Tak jsem ji musel dojet sám.
Nechci radši ani počítat, kolikrát sem za poslední dva dny musel odpovídat na otázky typu "what republic?", "czech what?", "what what?". Zhruba podobně se cejtim, když se mě někdo zeptá, jaký styly hudby mám rád. Když už jsem ale u hudby, spousta lidí tu poslouchá radiohead a můj spolubydlící dokonce aj boba dylana, cha! Taky sem si s těma radioheďákama založil kapelu, ale zatím máme jen jednu akustickou kytaru (a ta bude mít nejspíš tak tři struny) a pár imaginárních. Každopádně já přejdu na hmotnou stránku ještě tenhle týden, je to tu všecko nejlevnější, s prachama nebudu mít naprosto žádnej problém. Půl litr koly za dvacku, deodorant za pade (starej mi zabavili na letišti grr), nescafé 250gm asi za osmdesát. Až na to, že jsem doma zjistil, že ten koupenej deodorant vůbec nevoní, prej si japonci na syntetický vůně skoro vůbec nepotrpí, šmarjá!
Jo a taky se tu nedaj sehnat žádný drogy, jsou tu na to dost vysazení.
A pomalu zasvěcuju američany aj japonce do fantastičnosti fotbalu a docela se chytaj, ve čtvrtek si jdem hrát a spolubydlícího sem seznámil s liverpoolem. Myslim, že jim to bude fungovat. Ale kurva, nesnášim tomu říkat "soccer".

Tak ještě nějaký fotky, byl sem dneska trošku obhlídnout okolí univerzity, do centra se ale vydám až zítra. To okolí je super, sice docela nudný, ale aspon moc pěkný, tichý a fantasticky udržovaný.












Takže zdar.

Akita #1

Nebudu to tu nějak významěji rozepisovat, spíš hlavně házet fotky a psát zajímavosti. Cesta byla fajn, akorát jsem nemohl vůbec spát, málo místa na nohy sakra v desetihodinovým letu a v prvním letu mě zase nepustili na záchody do VIP sekce a ještě předemnou zatáhli záclonku. Přestupoval sem na letišti Charlese de Gaulla v Paříži a Incheonu u Soulu, kterejžto byl teda mnohem hezčí a modernější. Tady z něj nějaký fotky.



Atd atd. A řeknu to na rovinu - tak nějak to vypadá, že Akitskej kraj asi nebude z těch nejvíc v centru. Spíš asi i míň. Až vůbec. Ale ve městě jsem ještě nebyl, uvidíme dnes nebo zítra, jak budu mít čas půjčim kolo a vyrazim. Všude jsou tady nádherný lesy a asi dost blízko i hory, jen moře jsem ještě neviděl. A Univerzita - no je nejmenší, celkem asi tak sedm set studentů a snad zhruba stejně pracovníků. Je celá nová, dokonce se ještě teď dostavuje, aby od září mohla začít fungovat. Všechno je moderní a hlavně hrozně uprevený a čistý - od naleštěnejch dřevěnejch podlah až po naprostou absenci špačků kdekoliv v kampusu. Mno trošku to vyspravim.
Lidí jsem už poznal docela dost, všichni na mě čumí, jak kdybych spadl z marsu, když řeknu odkud jsem, jedna američanka se mě zeptala, jestli jsme nepřátelé nebo spojenci a jestli máme diktaturu nebo demokracii a jak ta naše demokracie vypadá. Nojo. Tak ještě pár fotek a valim do školy.