Akita #3

Zdár
Poslední dva dny byly zase strašně hektický, ve škole probíhá informační týden a pořád se dějou nějaký hromadný akce se sluníčkovýma lidma, typu obří dinner party na který muselo všech asi stotřicet lidí povinně vytvořit hada a legračně chodit po mísnosti za zvuků jakýhosi otřesnýho j-popu. Paráda. Vyřizují se pořád nějaký povinosti jako zakládání účtu u japonské banky (protože vybrat z bankomatu na VISA kartu se dá asi jen na třech místech ve městě), zařizování pracovního a imigračního víza atd. Tohle zařizování proběhlo z určitý části už ve městě, ale viděl jsem ho jen dost okrajově :




Jediný co jsem víceméně stihnul za včerejšek byla docela dlouhá procházka po Akitským (asi) lesoparku. Byl poměrně upravenej a mě se moc nechtělo chodit po vyhrazených cestičkách, tak jsem frajersky vlezl do lesa a šel asi čtvrt hodiny někam před sebe do prázdna. Les to byl pěknej, jenže až po těch blbejch patnácti minutách jsem si všiml, že mezi některejma stromama jsou asi dvoumetrový pavoučí sítě v kterejch bylo tak 2-4 pěticentimetrových pavouků v každý. Jelikož mám z pavouků fakt smrtelnej strach, rozhod sem se pro návrat. Samozřejmě jsem se ale po cestě zpátky ztratil (jak naprostej idiot) a potom ještě zamotal tak do tří obřích pavučin, pročež jsem okamžitě začal šíleně řvát, máchat kolem sebe rukama a utíkat. Zasraný japonský pavouci.




Večer už tradiční pokus o opilost, jenže to se nedá. Musel bych pít tak třikrát rychleji, než všichni ostatní, většina lidí tady (a to nejen japonců) si totiž dá tak tři piva a jdou zvracet do keře. jeden z američanů dotáhl ten večer kytaru, ale nikdo na ni neuměl moc hrát. tak jsem se jí pak chopil a zahrál jim Wish you were here, Tangled up in blue, In the aeroplane over the sea a ještě nějaký další ultrajednoduchý písně (samozřejmě jsem ale nezpíval, to zvládali oni) a oni na mě čuměli, jak kdyby takovýho kytarovýho velmistra ještě neviděli. Šmarjá.