mimochodem

příští sobotu budu od 9 hodiny budu v Akitský televizi, kdybyste někdo naladil .-)

...

Jak chcete, něco co sem pochytil o japoncích. Japonsko je hrozně dvojjaký (existuje to slovo vůbec?). Na jednu stranu je plný samurajů, silnejch chlapů se silnou morálkou, hrdostí a odvahou, na druhou stranu je jedna z největších japonskejch zábav kluci, kteří se převlíkaj za holky a tančí, křepčí nebo piští vysokým hláskem. To stejný platí o televizi, japonci mají spoustu šou, kde vystupují nádherný holky, který jsou vlastně chlapci, což japonce dokáže přivést k šílenství. (hahah-podívej, ta holka je vlsatně kluk, hahahaha.) Dál, jak asi všichni víte, japonci jsou hrozně uctivý a slušní. Tohle taky, je hrozně dvojsečný. Na jednu stranu jsou příjemní a uctivý, na druhou stranu je hrozně těžký, až nemožný, odhadnout co si myslí a jací jsou uvnitř. Nikdy nevím, jestli něco říkaj proto, že si to opravdu myslí nebo jenom proto, že jim to přikazuje etiketa, slušnost. Je to docela ubíjející. Dvojjakost platí i na japonky, na jednu stranu dokážou být pěkný děvky (o čemž jsem se taky přesvědčil) na druhou stranu spousta z nich v životě neměla kluka a jakákoliv narážka na cokoliv okamžitě vyvolá negativní reakce a "yada yada, hentai dajo" - fuj, sprostý. Jedna holka dokonce utekla, protože se lekla, když uviděla moji hruď. Divný. Kluci jsou veskrze skvělý, taky hrozně uctivý a slušní, ale když začnou pít, během hodiny jsou všichni šíleně ožralí. Pěkný je, že i když jsou ožralí, jsou pořád stejně uctivý a když zrovna neblijou, sbírají plechovky od piva a hází je do koše.. Dál o japoncích platí, že šíleně přehnaně gestikulují, vydávají nejrůznější zvuky a hluky a přehnaně reagují skoro na všechno co se stane. Nejzásadnější je slovo "kawaii" - roztomilý. Kdyby skupinka japonskejch holek uviděla růžový kotě, je dost možný, že by pár z nich dostalo infarkt. Já určitě.

久しぶりね

Tak teda zdravím opět po pekelně dlouhé době, nějak mě to blogování přestalo bavit a navíc si pokaždý zapomenu vzít foťák ať jedu kamkoliv. Děje se tu toho poměrně dost, docela často cestujem, jelikož jsem toho už ale docela dost zapomněl, nahodím jen ty místa, z kterých mám aspoň nějaký fotky.
Příkladem je buddhistická svatyně Namaste, zajímavá hned v několika ohledech. Nejen, že je pěkná a stále používaná, hlavně ale ukrývá ostatky "self-mummified monks". Tento rituál, který několik set mnichů po Japonsku podstoupilo, spočívá veskrze v postupném hubnutí a následné smrti hladem. Principem je zachování těla na zemi, aby až Buddha sestoupí na zem, byli se tito resurektovaní mniši schopni vrátit na zem a pomoci mu s "nápravou" světa. Postup byl docela složitej - sestával ze dvou fází po tisíci dnech a finální fázi o cca 14dnech. V prvních dvou fázích šlo veskrze o zhubnutí. V těchto dvou tisícech dní jedli pouze kořínky, šišky a jehličí a každej den podnikali těžkou fyzickou práci. Až dosáhli toho, že se jejich tělo nedokázalo potopit ve vodě, nechali se zavřít do podzemní kobky jenom se zvonečkem a stonkem bambusu pro dýchání. Zvonečkem každej den potvrzovali, že jsou stále na živu a až se po cleý den zvoneček neozval, ostatní mnichové kobku utěsnili a nechali dalších tisíc dní být. Když potom mrtvého mnicha vytáhli, jeho tělo vypadalo stále jako za živa. A tak vypadalo i po třech stech letech, jak jsem ho viděl v té svatyni - oba mnichové měli na sobě stále maso, ale i kůži, zbytky zubů atd. Prý toho dosáhli nejen díky dietě a sebekontrole, ale i díky tomu, že pili "jedovatou" vodu, která obsahovala chemikálie, které zabíjeli bakterie v těle, které by eventuelně tělo rozežraly.
Tady pár obrázků (mnichy nám fotit nedovolili, ale víc se dá najít na netu - např. http://www.excommunicate.net/buddhist-self-mummification-ritual )






Pak tu mám ještě pár fotek ze školního festivalu, kterej tu proběhl minulej týden. Docela dobrý, zahrálo pár kapel (btw. 21. listopadu mám koncert se svou japonskou kapelou スパー外人, máme teda zatím jen tři písně, ale snad to nějak vyjde.), zatancovalo pár holek atd. Fotky který tu mám jsou z čistě akitský speciality jménem Kanto - jsou to vlastně velký konstrukce s lanternama, který váží okolo 60 kilo a chlapi je nosí a snaží se nespadnout. Docela legrace





Ještě tu mám pár obrázků z výletu za Akitskou příšerou - Namahage (なまはげ). Dá se tak trošku přirovnat k našemu Sv. Mikuláši, obchází domy a straší děti, aby se víc učily atd - ale teda docela krutě, chytaj je za nohy, za ruce, křičí a rodiče nic nedělaj.. děcka brečí, řvou, mlátí kolem sebe rukama atd, hrozná sranda to pozorovat. Byl jsem v muzeu věnovanýmu Namahage a bylo tam několik teorií jeho vzniku. Jedna byla, že to jsou starodávní lesní bohové, ale druhá zas říkala, že to jsou pozůstatky prvního setkání obyvatel města Oga s tlupou gaidžinů (foreigners), kteří se doplavili na břeh japonska (shipwrecked, nějak mi ta čeština už nejde) - nejspíš rusů. Je to docela možný, chovaj se podobně a navíc hlavním znakem namahage je, že pořád pijou alkohol .)





Tak zas za měsíc.