久しぶりね

Tak teda zdravím opět po pekelně dlouhé době, nějak mě to blogování přestalo bavit a navíc si pokaždý zapomenu vzít foťák ať jedu kamkoliv. Děje se tu toho poměrně dost, docela často cestujem, jelikož jsem toho už ale docela dost zapomněl, nahodím jen ty místa, z kterých mám aspoň nějaký fotky.
Příkladem je buddhistická svatyně Namaste, zajímavá hned v několika ohledech. Nejen, že je pěkná a stále používaná, hlavně ale ukrývá ostatky "self-mummified monks". Tento rituál, který několik set mnichů po Japonsku podstoupilo, spočívá veskrze v postupném hubnutí a následné smrti hladem. Principem je zachování těla na zemi, aby až Buddha sestoupí na zem, byli se tito resurektovaní mniši schopni vrátit na zem a pomoci mu s "nápravou" světa. Postup byl docela složitej - sestával ze dvou fází po tisíci dnech a finální fázi o cca 14dnech. V prvních dvou fázích šlo veskrze o zhubnutí. V těchto dvou tisícech dní jedli pouze kořínky, šišky a jehličí a každej den podnikali těžkou fyzickou práci. Až dosáhli toho, že se jejich tělo nedokázalo potopit ve vodě, nechali se zavřít do podzemní kobky jenom se zvonečkem a stonkem bambusu pro dýchání. Zvonečkem každej den potvrzovali, že jsou stále na živu a až se po cleý den zvoneček neozval, ostatní mnichové kobku utěsnili a nechali dalších tisíc dní být. Když potom mrtvého mnicha vytáhli, jeho tělo vypadalo stále jako za živa. A tak vypadalo i po třech stech letech, jak jsem ho viděl v té svatyni - oba mnichové měli na sobě stále maso, ale i kůži, zbytky zubů atd. Prý toho dosáhli nejen díky dietě a sebekontrole, ale i díky tomu, že pili "jedovatou" vodu, která obsahovala chemikálie, které zabíjeli bakterie v těle, které by eventuelně tělo rozežraly.
Tady pár obrázků (mnichy nám fotit nedovolili, ale víc se dá najít na netu - např. http://www.excommunicate.net/buddhist-self-mummification-ritual )






Pak tu mám ještě pár fotek ze školního festivalu, kterej tu proběhl minulej týden. Docela dobrý, zahrálo pár kapel (btw. 21. listopadu mám koncert se svou japonskou kapelou スパー外人, máme teda zatím jen tři písně, ale snad to nějak vyjde.), zatancovalo pár holek atd. Fotky který tu mám jsou z čistě akitský speciality jménem Kanto - jsou to vlastně velký konstrukce s lanternama, který váží okolo 60 kilo a chlapi je nosí a snaží se nespadnout. Docela legrace





Ještě tu mám pár obrázků z výletu za Akitskou příšerou - Namahage (なまはげ). Dá se tak trošku přirovnat k našemu Sv. Mikuláši, obchází domy a straší děti, aby se víc učily atd - ale teda docela krutě, chytaj je za nohy, za ruce, křičí a rodiče nic nedělaj.. děcka brečí, řvou, mlátí kolem sebe rukama atd, hrozná sranda to pozorovat. Byl jsem v muzeu věnovanýmu Namahage a bylo tam několik teorií jeho vzniku. Jedna byla, že to jsou starodávní lesní bohové, ale druhá zas říkala, že to jsou pozůstatky prvního setkání obyvatel města Oga s tlupou gaidžinů (foreigners), kteří se doplavili na břeh japonska (shipwrecked, nějak mi ta čeština už nejde) - nejspíš rusů. Je to docela možný, chovaj se podobně a navíc hlavním znakem namahage je, že pořád pijou alkohol .)





Tak zas za měsíc.