Japonci a ostatní..

Jelikož je AIU mezinárodní univerzita, nejsou tu jen japonci, ale zhruba 90 mezinárodních studentů. Zhruba 30 jich je američanů, pár korejců, australanů, angličanů a asi dvacet dalších národností. Všichni mluví anglicky... a zahraniční studenti mají v naprosté většině připadů mnohem lepší angličtinu než japonci. Pro japonce a korejce naučit se anglicky je nepředstavitelnej problém, můžou se to učit třicet let a pořád budou mít silnej japonskej přízvuk a nebudou schopni mluvit jak češi po pěti letech.
Ze všech národností tady ale mám jasně nejradši korejce. Na jednu stranu se hrozně chtějí učit - přijeli sem, aby se učili japonsky - což je naprostej protiklad američanů, ti se chtějí jen (hloupě) bavit. Na druhou stranu, v Jižní Koreji je povinná dvouletá vojna, kam musí všichni (muži). Tím pádem se na univerzitu dostanou tak kolem 21 až 22 let. Korejská vojna je něco krutýho, co jsem se doslech je tam šikana naprosto normální, často je nadřízení jen tak zmlátí. Kvůli tomu ale všichni korejci, co vojnu skončí jsou nejen pořádně zocelení (a svalnatí), ale i mají hroznou chuť do života, přes den se učí, po večerech chlastaj, kouří, loví holky - a to profesionálně.
Z dalších národností to je jak kdo, ale stejně se dost tahám s američanama a kanaďanama, páč je pro nás prostě mnohem snažší se domluvit, je dost otravný vysvětlovat něco několikrát nebo mluvit pomalu, aby to pochopili.. je to bariéra ten jazyk, se divím, že ty japonky to s náma snesou:)

Japonská kuchyně atd.

Je to až k nevíře, ale japonci si na jídlo potrpí ještě mnohem, mnohem víc, jak češi. Jedí vlastně skoro pořád. Oproti český kuchyni se jejich jídlo ale skládá z mnohem "kvalitnějších" ingrediencí. Těmi jsou především ryby a různý mořský plody (v jakýkoliv formě, ať už vařený, pečený, smažený, syrový - ty jsou nejlepší, krekry z řas, krekry z ryb, krekry z různejch olihní a garnátů, sušený chobotnice a chipsy ze všeho možnýho), ale i maso (hlavně vepřový a kuřecí ve formě plátků, aby je nemuseli moc řezat, ale jíst hůlkama - ničím jiným se tu skoro nejí) a spousta zeleniny. A hlavní přísada - rýže. Rýži mají ke všemu, ke snídani, obědu, večeři, někdy aj jen tak přes den na svačinu. Jejich rýže se od té naší ale dost liší - je lepkavá, drží v hrudkách, který se dají lehce nabrat hůlkama.. a je lepší než naše. Normální oběd se sestává většinou tak z pěti chodů - hl. jídlo, rýže, předkrm, salát, miso-polívka (ta je ale dost hrozná) a spousta různých omáček - sójová (ale naprosto jiná než naše), kari atd. - což je právě skvělý - jedí všechno v malým množství a kuchyně je hrozně rozmanitá.
Pokud jde o japonský restaurace, dost často si potrpí na tzv. "tabehódai" (食べ放題) a "nomihódai" (飲み放題), což vlastně znamená all-you-can-eat and drink, v levnějších restauracích to stojí okolo 2,500jenů na dvě hodiny (cca 350kč), ale dá se za tu dobu stihnout okolo 500-1000gr. masa a zeleniny a tak 12piv (víc jsem zatím neudělal .), takže to vyjde překvapivě levně. Tady jedna fotka, tentokrát ale z mongolský tabe-nomi-hódai restaurace..
zatim.

Japonské školství atd.

Dnešní přendáška bude o japonským školství. Vypadá to tak, že japonský univerzity jsou zhruba něco jako trošku těžší gymnázia u nás. Předměty, který tu mám (z MVZ) jsou někdy až směšně jednoduchý, sice nás nutí dělat spoustu domácích úkolů (gympl) a prezentací, tessty jsou ale úplně něco jinýho. Minulej týden jsme měli mid-term exam week a na každej předmět jsem se musel učit zhruba dvě hodiny, abych je všechny prošel za A (jako cca 50% všech lidí tu). Dle všeho jsou tu předměty tak lehký, protože jsou primárně situovaný pro japonce, kteří neumí tak dobře anglicky jak zahraniční studenti. Ale i ostatní výšky (i v Tokyu) jsou prý směšně lehký - je hrozně těžký se na ně dostat (někteří studenti se o to pokouší i několik let), ale jak seš jednou tam, jediný způsob jak vyletět je nohama napřed. Ještě že mám tu japonštinu, která to všechno vynahrazuje.
Další zajímavost je, jak jsou výšky tady provázaný s firmama a společnostma. Rok předtím, než student graduuje má povinnost "job hunting"u, což znamená zasílat životopisy a objíždět rozhovory v různých částech japonska, aby hned jak dokončí školu mohl nastoupit do práce, v které v naprosté většině případů zůstane až do smrti-důchodu. Strašidelný.